Mistrovství světa očima safety divera

Mistrovství světa očima safety divera

Na konci července jsem přiletěl na Tenerife, kde jsem měl na programu pořádání tréninkových kempů a kurzů. Majiteli centra Atlantis Freediving, které využíváme, je Linda Paganelli a Pavol Ivanov. Hned první večer mi Linda oznámila: "Účastním se výběru safety divers na mistrovství světa AIDA, chci abys jel se mnou, běž a napiš jim taky!" "Co, já?... Okey, proč ne." A tak jsem poslal životopis a čekal. O pár týdnů později mi přišel email, že mě přijali a že jsem pozván na mistrovství světa. 

No, pěkný. To ale znamená, že potřebuju rychle zařídit spoustu věcí. Potřebuju nové ploutve, moje jsou příliš měkké na záchranu ze 40 metrů, trvalo by to příliš dlouho, potřebuju letenku, tohle a tamto.. No mám co dělat, mistrovství začíná už za 3 týdny. Rychle jsem napsal mému sponzorovi Alchemy: "Haló, potřebuju medium ploutve s mými nezbytnými samolepkami a to už za 2 týdny, půjde to?" "Jasně, žádný problém, nechtěl bys taky otestovat jeden z našich nových neckweightu?" "Aaah, jasně!" Super servis jako vždy. Zařídil jsem další věci, na 2 dny se otočil doma a mazal zpátky na letiště. No, ani tam to nebylo bez problémů. Úplně jsem zapomněl vyplnit příjezdový formulář a málem mi uletělo letadlo. Všichni už byli pryč a já se snažil vyplnit údaje ve formuláři, který mi neustále hlásil chyby. No bylo to těsně. Nepamatuju se, kdy jsem byl takhle vynervovaný a chaotický jako tady na check inu. No povedlo se. Rychle do letadla, přestup ve Vídni, který znamenal nutnost PCR testu v Larnace (i když jsem očkován), autobus na hotel.... Uh, zapomněl jsem v něm můj notebook.... No radši jít rychle spát, lepší na tenhle den zapomenout. 

Další den jsem se potkal s ostatními safeties a zjistil, že je tu i Jimmy z Blue elements, se kterým jsem před lety dělal instruktorský kurz na Koh Tau. Super překvapení a spousta srandy hned od začátku. Seznámil jsem se s jeho kamarádem Arthurem a vytvořili jsme trojici, která spolu zůstala po celou dobu šampionátu. A můžu říct, že nic lepšího se nemohli stát.

Na začátku jsme měli pár teoretických lekci vedených Marcem Cosentinem, což je hlava AIDA safety teamu. Organizace, povinnosti, set up, lékařská podpora a vše o procedurách a systému, ve kterém budeme pracovat. A pak se šlo konečně do vody. Plnili jsme výkonnostní testy, jako například rescue ze 30 metrů a procvičovali úkoly na jednotlivých pozicích a postupy v systému, ve kterém jsme měli rotovat. Krásný den, kdy jsem se toho spoustu naučil.

Tak jedem, začínáme! 

27. AIDA mistrovství světa ve freedivingu se konalo v kyperském Limassolu a začalo 20. září dvěma dny oficiálních tréninků. Po těch následovalo 9 dní šampionátu, každý den jedna disciplína, ženy první, muži druzí a jeden back up day. 11 dní plných potápění, koncentrace a zábavy. Snídaně v 6 hodin (2 kafe a 4 mrňavý cinnamon rolls, moc toho po ránu nesním ) a s východem slunce mazat na pláž, nastoupit na člun a nechat se dopravit na platformu. Ta byla asi 20 minut od břehu. Byla to jakási pracovní loď se spoustou místa pro atlety, rozhodčí, kluky od Dive eye a celý tým organizátorů. Byly tady 4 warm up lajny nastavené do 40 metrů a 2 soutěžní. Každý den začínal stejnou rutinou. Připravit a nainstalovat 2 bottom kamery na každé závodní lano, připravit tagy na bottom plate, umístit sem 2 oficiální computery a spustit lano do hloubky nejhlubšího ponoru dne. Lano jsme pak museli vytahovat zpátky na hlsdinu s minutovými zastávkami v například 100, 75 a 50 metrech a mít tak možnost z profilu ponoru přečíst, jestli je na značkách lana nějaká odchylka. 15 minut před začátkem muselo být vše připraveno pro prvního startujícího. Prvních pět ponorů bylo "zahřívacích" a hloubka se postupně zvyšovala. Pak už přišli na řadu nejhlubší ponory dne a hloubka se pomalu snižovala. 

No a jak to ve skutečnosti funguje v Safety teamu? 

V každém "pitu" jsou 3 safeties, kteří neustále rotují mezi pozicemi. Z jedničky na trojku, pak na dvojku a tak dále. 

Safety číslo 1 je zodpovědný za celý ponor. Potvrzuje, že je bezpečnostní lanyard na místě a správně upevněn a že má freediver na ruce oficiální computer. Informace musí být potvrzena rozhodčím. Jednička je deep safety. Potápí se přibližně do jedné třetiny nahlášeného ponoru. Při ponorech 90 m + (nebo 70 m + bez ploutví) je na místě ještě safety se skútrem, který chodí do hloubek kolem 45 metrů. Jednička v cílové hloubce počká na freedivera, ukáže dvojce který je nad ním signál, že je freediver v pořádku a umístí se naproti němu tak, aby byl kdykoliv schopný v případě blackoutu nebo lmc zasáhnout a vynést freedivera na hladinu. 

Safety číslo 2 potvrzuje, že je lano správně nastavené a potvrdí kontrolu bezpečnostního lanyardu a computeru. Dolů chodí chvilku za jedničkou do hloubky kolem 25 metrů a umístí se na stranu mezi něj a freedivera. Jeho úkolem je asistovat jedničce během případného rescue tak, že umístí ruce na boky/zadek atleta a podpoří jeho rychlé vyzvednutí na hladinu. Na hladině je on tím, který provádí celou oživovací proceduru, včetně umělého dýchání z úst do nosu. Proč do nosu? Protože to jde snadno a nemusíte ztrácet čas otevíráním čelisti, v které někdy bývá při blackoutu křeč. 

Safety číslo 3 zůstává na hladině a jeho pozice je být po vynoření freedivera za ním. Je připraven chytit a udržet jeho hlavu a dýchací cesty nad hladinou takzvanou Keenanovou technikou. 

Všichni safeties jsou připraveni nahradit jeden druhého během problémů s vyrovnáváním a podobně. Pokud situace umožní, je v pitu ještě safety 4, který je v záloze a připraven kohokoliv zastoupit. 

Moji největší obavou, kterou jsem řešil od začátku bylo, nediskvalifikovat závodníka tím, že se ho dotknu ve chvíli, kdy to ještě není nutné. Jde o mistrovství světa, vrchol sezóny, freediveři jsou na limitu a posledních pár metrů ponoru tomu samozřejmě odpovídá. Vše správně číst a nezasahovat dokud to není nutné, je opravdu klíčové. Opravdu nechcete být "tím chlapíkem" který zničil předčasným zásahem celý ponor a tak i celou přípravu. Na hladině je to jednoduché, tam čekáte až dá rozhodčí povel "Grab!". Pod vodou jsou ale všechna rozhodnutí jen na vás. Záleží samozřejmě na hloubce, ale ve zkratce prostě počkáte až se freediver diskvalifikuje sám. Což vlastně znamená, že počkáte až když opravdu ztratí vědomí, nebo se chytne lana. Nesmíte ale čekat příliš dlouho, čas samozřejmě hraje důležitou roli. Je prostě potřeba umět se rozhodnout správně a reagovat v pravou chvíli.

A jak to celé dopadlo? 

Skvěle! Zpětně můžu říct, že jsem opravdu nadšenej, že jsem mohl být součástí takového eventu. Spoustu jsem se toho naučil, viděl neuvěřitelný ponory a zažil jsem opravdu neuvěřitelný pocity. Před každým ponorem máte plán, kdy jít dolů tak, abyste tam nebyli příliš brzy, nebo naopak pozdě. Během hlášení aktuální hloubky a času ponoru ale musíte být připraven plány rychle změnit a reagovat. No a pak už se ponoříte a víte, že je to jen na vás. Kolem je najednou ticho, vy klesate do cílové hloubky a doufáte, že tam budete v pravou chvíli. Pak se ve 30 metrech potkáte s někým, kdo už je pod vodou 3 a půl minuty a stoupá ze 120 metrů. Jste připraven zasáhnout, ale když jde všechno dobře, tak na vás Abdel vyučení zuby, Vitomir zamrká a někdo další jen koukne a zkontroluje si, že už jste s ním a on je v bezpečí. Tohle jsou fakt nezapomenutelný chvíle. Ano, měli jsme několik blackoutů, a to i v hloubkách kolem 20 metrů, ale všichni dopadli dobře a nic vážnějšího se nestalo. Všichni byli velice rychle při vědomí. Pamatuju si, jak se mě pár lidí před odjezdem ptalo, kolik si myslím, že mě čeká rescue. Říkal jsem že nevím, že to může být nula, ale taky deset. No a na konec jsem "vyhrál". 5 safeties dalo jedno umělé dýchání, ostatní žádné…. a já 5. Ale aspoň jsem si potvrdil, že dýchání z úst do nosu funguje perfektně a měl možnost si to párkrát vyzkoušet. 

Znovu jsem potkal nebo se seznámil se spoustou úžasných lidí a rád bych jich pár zmínil. Nejdřív že všech Chris "Elvis" James. Šéf celého safety teamu a člověk, jakých jsem za život opravdu mnoho nepotkal. Přátelský, otevřený, kdykoliv připraven podpořit nebo poradit, neuvěřitelně informovaný a hlavně člověk s darem rozdávat kolem sebe pohodu a klid i ve vypjatých situacích. Díky kámo, naučil jsem se toho od tebe hodně. Jimmy a Arthur. Buddies, s kterými jsem na Áčku strávil celý šampionát a se kterými jsme vytvořili team, kterému atleti říkali superstars a který byl opravdu skvěle hodnocen i organizátory a rozhodčími. Samozřejmě i další členové safety teamu jako Linda, Natsumi, Filip, Omar, Solal a další. Moji nejoblíbenější rozhodčí Maja a Pim, se kterýma to byla sranda od rána do večera a se kterýma to bylo ve vodě prostě skvělý. Fanos, dobrovolník a kluk, se kterým jsme nastavovali lano od rána do odpoledne a jehož hlas a hlášení aktuální hloubky freedivera, kterou četl ze sonaru nešlo preslechnout. A díky za krásný výlet poslední den! A na závěr samozřejmě Jana. Díky že si tam se mnou byla, bez tebe by mi určitě uletělo letadlo, díky za všechnu tu pohodu a krásný fotky, který si po celou dobu měla možnost dělat. 

Blahopřeji všem atletům k jejich výkonům, organizátorům a AIDA za super šampionát, za to jak o nás bylo postaráno a za mega party na rozloučenou, kterou si já pamatuju. 

Děkuji Alchemy za skvělou podporu, za možnost testování nechweightu, bez kterého se už nechci potápět a za super V3 30. Mají zrychlení jako raketa. 

Díky 
Pavel